Systematický výklad (Riemannův integrál), metody výpočtu a aplikace.
1. Motivace a interpretace
Integrální počet formalizuje pojem akumulace. Určitý integrál \(\int_a^b f(x)\,dx\) je číslo,
které lze interpretovat několika standardními způsoby:
Orientovaná plocha mezi grafem \(y=f(x)\) a osou \(x\) na intervalu \([a,b]\).
Celková změna veličiny při známé hustotě změny (např. dráha z rychlosti).
Práce proměnné síly: \(W=\int_a^b F(x)\,dx\).
Terminologie. Funkce \(F\) je primitivní funkcí k \(f\) na intervalu \(I\),
jestliže \(F'(x)=f(x)\) pro všechna \(x\in I\).
Příklad (akumulace). Je-li \(v(t)\) rychlost, pak změna polohy na \([t_1,t_2]\) je
\[
s(t_2)-s(t_1)=\int_{t_1}^{t_2} v(t)\,dt.
\]
2. Riemannovy součty a definice určitého integrálu
Nechť \(f\) je omezená funkce na \([a,b]\). Zvolme dělení
\[
a=x_0 < x_1 < \dots < x_n=b,\qquad \Delta x_i=x_i-x_{i-1}.
\]
Pro každý dílek zvolme bod \(\xi_i\in[x_{i-1},x_i]\) a definujme Riemannův součet
\[
S_n=\sum_{i=1}^{n} f(\xi_i)\,\Delta x_i.
\]
Definice (Riemannův integrál).
Funkce \(f\) je Riemannovsky integrovatelná na \([a,b]\), jestliže existuje limita
\[
\int_a^b f(x)\,dx
:=
\lim_{\max \Delta x_i\to 0}\sum_{i=1}^n f(\xi_i)\,\Delta x_i
\]
a je nezávislá na volbě bodů \(\xi_i\).
Pro spojité funkce na \([a,b]\) určitý integrál existuje. V tomto textu budeme pracovat primárně s touto třídou funkcí.
Monotonie. Jestliže \(f(x)\le g(x)\) na \([a,b]\), potom
\[
\int_a^b f(x)\,dx \le \int_a^b g(x)\,dx.
\]
Orientovaná plocha. Je-li \(f\) záporná na části intervalu, integrál tuto část započítává se záporným znaménkem.
Pro geometrický obsah se používá \(\int_a^b |f(x)|\,dx\).
4. Primitivní funkce a neurčitý integrál
Neurčitý integrál je zápis pro množinu všech primitivních funkcí. Pokud \(F'(x)=f(x)\), pak
\[
\int f(x)\,dx = F(x)+C,
\]
kde \(C\in\mathbb{R}\).
Základní věta analýzy (Newton–Leibniz).
Nechť \(f\) je spojitá na \([a,b]\) a \(F\) je primitivní funkce k \(f\) na \([a,b]\).
Potom
\[
\int_a^b f(x)\,dx = F(b)-F(a).
\]
\(\displaystyle \int \frac{1}{\sqrt{1-x^2}}\,dx=\arcsin x + C\)
\(\displaystyle \int \frac{1}{1+x^2}\,dx=\arctan x + C\)
7. Substituční metoda
Substituce. Nechť \(u=g(x)\) je diferencovatelná funkce. Potom
\[
\int f(g(x))\,g'(x)\,dx = \int f(u)\,du.
\]
U určitého integrálu je vhodné současně transformovat meze:
\[
\int_a^b f(g(x))\,g'(x)\,dx = \int_{g(a)}^{g(b)} f(u)\,du.
\]
Pro racionální funkce \(\frac{P(x)}{Q(x)}\) je základní postup:
(1) provést dělení polynomů, je-li \(\deg P \ge \deg Q\),
(2) rozložit \(\frac{P}{Q}\) na parciální zlomky podle rozkladu \(Q\).
Pro integrály racionálních funkcí \(\sin x\) a \(\cos x\) lze použít substituci
\(
\sin x=\frac{2t}{1+t^2},\ \cos x=\frac{1-t^2}{1+t^2},\ dx=\frac{2}{1+t^2}\,dt,
\)
kde \(t=\tan\frac{x}{2}\).
11. Plochy a objemy
11.1 Plocha mezi dvěma funkcemi
\[
S=\int_a^b (f(x)-g(x))\,dx,\quad \text{je-li } f(x)\ge g(x)\text{ na }[a,b].
\]